Toxičtí lidé
In-FORMA-toriumKdyž se pracovní prostředí stává toxickým místem, které negativně ovlivňuje naše sebevědomí, sebehodnotu, sebeúctu a zdraví.
Toxické pracovní prostředí se na první pohled jako toxické nemusí vůbec jevit. Vypadá často dost nenápadně. Toxičtí jedinci bývají mistři (muži i ženy) ve vytváření pozitivního vnějšího obrazu, zatím co ničí své ostatní za zavřenými dveřmi.
Pokud jsi někdy zažila toxické vztahy na pracovišti, nebo i v osobním životě, pravděpodobně se ti okamžitě vybaví ten všudypřítomný tlak, napětí, dusná atmosféra, která je zbytečná. Energie z lidí a prostředí, ze kterého se ti dělá fyzicky zle a uvědomění, že se zase musíš překonat, nějak to překousnout, nějak to vydržet, protože to je přece tvoje práce. Třeba se to změní, nějak se to setřepe časem, otočí se to k lepšímu. Děláš si falešné naděje, abys to doklepala do pátku. Zhoupne se ti žaludek, sevře břicho, udělá se ti zle, rozbolí hlava. Hlavně, ať to nějak přežiju a je to za námi, proletí ti myšlenka hlavou. Co se stalo, že jsem u pohovoru neviděla to, jaká je tady ve skutečnosti atmosféra a co je to tady za lidi, ptáš se sama sebe. Kde jsem udělala chybu?
Údajně jste jako že ten tým, měla bys být vůči těm kolegyním, které tě neustále pomlouvají za zády pro cokoliv velkorysá. Sdružují se spolu, jako slepice v hejnech. A lezou nadřízenému jako správné „hujerky“ do kurníku. Díky bohu to ty nemáš zapotřebí. Máš svou vlastní sebeúctu. Minimálně se na rozdíl od některých podíváš na sebe před odchodem do práce do zrcadla a nevypadáš s mastnou hlavou, špínou za neupravenými nehty, nenamalovaným obličejem, stále v jednom vytahaném hadru, jako šmudla z výlohy. A jo, to je ta falešná skromnost, vzpomeneš si. Na to se tady vlastně mezi nesebevědomými ženami hraje.
Hlavně se k ničemu nevyjadřovat. Po zkušenostech, kdy jsi byla přede všemi zostuzena a ponížena kritikou tím, že nemáš pro týmového ducha a že vlastně zpětná vazba by měla být přijímaná, jako něco, co tě posune v před. Co na tom, že jsi byla takto umlčena, aby dotyčná osoba zakryla vlastní selhání, vlastní neschopnost a snížila tak tvé schopnosti, které si bere opětovně za své.
Taky by ses měla zaměřovat a rozvíjet pouze své slabé stránky (abys nebyla ještě větším ohrožením pro neschopné lidi v týmu, kteří toxického predátora(ku) neohrožují) a tvé výsledky vlastně nejsou tvoje. I když je to dané černé bílém čísly, protože kdo ví, jak to bylo. Když to po právu řekneš, zastaneš se a postavíš se sama za sebe. Jsi osoba, které se nedá nic říct a měla by ses nad sebou zamyslet. Protože přece nadřízení mohou říkat svým podřízeným cokoliv. Měla bys držet své emoce na uzdě.
Vybaví se ti okamžik, kdy tvůj přímý nadřízený ty své emoce popustil a přestal se kontrolovat. Během meetingu v kanceláři se tvá kolegyně sedící naproti tobě u stolu se zeptá: „hele a Pažoute (budeme tohoto muže nazývat tímto jménem). A viděls teď tu reportáž v televizi o tom sexuologovi, jak byl obviněn ze sexuálního zneužívání svých pacientek? Jak jim dával svůj penis na hraní, v ordinaci, aby se tím uzdravili“? Hele a myslíš si, že ta pacientka, ta poškozená žena má nějakou šanci? Pažout se přestane kontrolovat, začne se tetelit blahem a usmívat se a řekne: no hele, on je to shodou okolností můj výborný kamarád a každý rok, když dělám filmový festival, takové moje kino se scházíme. On se tak nějak chlubí tím, že má rád ženy, které mají nějaké vrozené ženské vady“. Rozvášní se a s posunky rukou a napodobováním dotyčného doktora začne vyplazovat jazyk a používat své ruce pro napodobování sexuálního aktu se slovy: „vagínu, miluju dvojitou vagínu. Já nikdy nevím, do které ji ho strkám“. S dodatkem, že pacientka měla již předem smůlu, protože v sexuologii a psychiatrii se všichni navzájem znají a kdyby to šlo náhodou k soudu, bude na něho dělat posudek nějaký jeho kámoš. Ti proti sobě nepůjdou, protože se vzájemně znají. Dodal.
V tu chvíli ti je jasné, že ten nadřízený, který se schovává za toho úžasného taťku od rodiny (mimo svědky ti řekne: hele, dokud budou chlapi živit rodiny, tak budeme mít vždycky vyšší platy, a proto bude každý chlap ve firmě na pozici, která bude rozdělovat odměny a ženské budou tam, kde nemají žádné rozhodovací pravomoci ohledně peněz. A protože ty jsi single, neživíš rodinu a nemáš děti tak máš smůlu.) Je vrcholový toxický predátor, který je vše, jen ne člověk, který by měl pracovat s lidmi, natož být jejich nadřízenými a vést je. Pro mne to byl okamžik, kdy jsem doslova zamrzla a udělalo se mi špatně. Pokaždé, když jsem byla s tímto Pažoutem sma v místnosti, kdykoliv v jeho přítomnosti mi bylo jasné, co je tento zač a jak ve skrytu nebezčný. To, že jsem se vždy v jeho přítomnosti a v přítomnosti kolegyně, která mu konstatně lezla do zadnice a leštila u něj v kanceláři kliky špatně, že se mi vzdaloval jako kdyby svět, nemohla jsem se soustředit, prožívala jsem úzkost a nemohla jsem dýchat. Že to byl záchranný sebeoupouštěcí manévr mého těla, to jsem si uvědomovala až dlouho po té, co jsem se ze závažných důsledků a vlivu těchto lidí na mne uzdravovala.
Toxické prostředí se zvenčí, jako toxické nemusí jevit. Protože v okamžiku, kdy toxický nadřízený zjistí, nebo začne tušit, že jsi jej prohlédla, nebo něco tušíš. Změní strategii. Ta se jmenuje gaslighting. Začne zpochybňovat vše, co se událo, jako něco, co bylo v pořádku. Začne ti podsouvat svou verzi reality, zpochybňovat tvou, falešně tě obviňovat. Začne tě stavět do pozice, kdy v přítomnosti druhých lidí s tebou záměrně vyvolává konfliktní situace, kdy tě znevažuje, manipuluje, kritizuje. Umlčuje, shazuje. A to s jediným cílem. Abys ztratila své sebevědomí, sebehodnotu, cítila se bezmocná, pochybovala o svých schopnostech. Oslabuje tvé sebevnímání, bagatelizuje tvou skvěle odvedenou práci, jako něco, co není hodno ocenění, uznání a respektu. Opak je pravdou. Jediné, co se tím snaží zakrýt je vlastní nízké sebevědomí. Vlastní neschopnost. V korporátním prostředí, které je přímo líhní na neschopné a nekompetentní lidi na řídících postech je to typické.
A proč?
Toxickým lidem (mužům i ženám) se v korporátním prostředí tak daří pro jeho specifické vlastnosti. To toxické osoby využívají ve svůj prospěch. Korporátní prostředí je silně hierarchické a často je závislé na firemní politice a sítí vztahů. Toxičtí lidé jsou skvělí manipulátoři. Bývají charismatičtí. Umí se dobře v takovémto systému pohybovat. Vědí, jak budovat strategické aliance, zalíbit se těm správným lidem, vyhnout se zodpovědnosti, pokud jde o jejich vlastní nedostatky a chyby. Zneužívat systém a tunelovat firmy. Tím, jak se dokážou zalíbit těm, kdo mají moc, si budují silné postavení. Manipulují ostatními, aby se jevili jako nepostradatelní.
Často využívají taktiku gaslightingu, nebo falešné lichocení před ostatními, aby oklamali své okolí. Postavení jim umožňuje to, že tito toxičtí jedinci často přebírají zásluhy za práci ostatních a dokáží si vytvořit síť podporovatelů, což jim umožňuje vyšplhat po kariérním žebříčku, aniž by skutečně v něčem vynikali, skutečně něco uměli, měli na danou pozici dovednosti, předpoklady, odbornost, nebo výkon. To je přesně ta situace, kdy ryba smrdí od hlavy a schopní lidé, kteří by firmu a výsledky posouvali dále trčí na pozicích, kde by měl být právě jejich toxických nadřízený. Snaha zakrýt své nesebevědomí, neschopnost a nekompetentnost se často schovává za neustálou tvorbu nekonečné e-mailové komunikace, která je nepřehledná, vytváří chaos a není pro výsledková. Její snahou je zakrýt neschopnost vést lidí a nedůvěra ve vlastní schopnosti. Chaosem se toxická osoba snaží vyvolat falešný obraz potřebnosti a nepostradatelnosti a to zejména, pokud narušuje hranice zaměstnanců po jejich pracovní době, aby v nich vyvolával strach, že musí být pro jeho skryté frustrace podobající se dalšímu napsanému e-mailu kdykoliv k dispozici.
V korporátech, kde jsou úspěchy měřeny jen výsledky (protože ve výsledku jde firmě pouze o zisk a firemní benefity bývají často záminkou, že jí jde o lidský a zájem o vlastní zaměstnance a spokojenost ve firmě) a dojmem, který takovýto člověk zanechá, jsou velmi užitečné.
A protože toxičtí jedinci vědí, že ženy zejména v mužsky dominantních oborech (řekněme si to na rovinu – to by vzhledem k his-torii mohlo být takřka vše) čelí vyšším nárokům na prokazování svých schopností, protože se od nich očekává takřka dokonalost, zvládání několika rolí dohromady. Schopné ženy jsou častěji terčem toxických nadřízených, kolegů, kolegyň, kvůli společenským stereotypům a nerovnováze moci. Tím, že podkopávají jejich vliv, se snaží udržet si kontrolu nad svým týmem, organizací, postavením.
Z dlouhodobého hlediska má chování těchto toxických predátorů, mužů, ale i žen. Kolegů, kolegyň atd. silně negativní vliv na život každého zdravého jedince. Toxičtí lidé, se jako toxičtí označují proto, že mají silně negativní vliv na druhé lidi. Emocionálně, psychicky i fyzicky. stejně jako toxiny (jedovaté látky) mohou poškodit tělo, toxičtí lidé škodí psychické pohodě a zdraví ve svém okolí. Tento pojem odráží škodlivost, která není vždy na první dobrou viditelná, ale postupně narušuje rovnováhu, zdravý život, osobní hodnotu, sebevědomí, sebeúctu druhých lidí.
V konečném důsledku, vzhledem k dlouhodobě negativnímu vlivu na život druhých lidí, na to doplácí celá společnost. jednak v konečném důsledku zdravý člověk, který byl pod vlivem takových to lidí bude mít s velkou pravděpodobností vlivem již zmíněné toxicity zdravotní problémy. Ať už krátkodobé, dlouhodobé. Bude častěji nemocný a jeho výkonost a motivovanost bude zcela pochopitelně klesat. Navíc, negativní zkušenost jej staví do pozice, kdy bude mít přirozený odpor pracovat v nějaké větší společnosti, která se něčím trochu té korporátní struktuře podobá. Navíc, z dlouhodobého hlediska se společnosti do situace, kdy budou mít plné kanceláře neschopných a nekompetentních lidí. A marně se bude snažit hledat východisko, pro svůj další růst a stěžovat si, že nemůže najít pracovité a dobré, kvalitní zaměstnance.
Ti schopní, kteří se časem z jejich toxicity uzdraví (což v některých závažných případech může trvat i roky), jednak budou sdílet negativní zkušenosti s danou společností s ostatními lidmi. Známými, kamarády atd. Na což mají bezpodmínečné právo, jednak si uvědomí. Že to všechno bylo jen proto, že byli tak, tak moc schopní a narazili na malého Kašpárka, Kašpárku, který(á) se snaží hrát velké divadlo a ve své podstatě je dávno mimo hru, jako lidská bytost. Která zapomíná na jedno. Boží mlýny melou pomalu, ale jistě.
