Marie Miranlaja

Jak jel se mnou v autě MŮJ ANDĚL STRÁŽNÝ

Světelné informace

28.11.2025

Věříš na Anděly? Vážně. Ptám se. Ne odpověď, co bys měla odpovědět.

Na andělé věří i Lucie Bílá a nebo by si sním chtěl Mirai popovídat 🕊💖

Usmíváš se, že asi jo. Že jo?

Tak věříš na Anděly?

Upřímně?

Jak sis odpověděla? Nijak? Nějak?

🫶🏻Ruku na srdce. No vážně.

Jestli nesedíš v autě, polož si ruku dlaní na srdce a zeptej se. Tam do toho sídla Tvé Duše. Sama sebe. Potichu. Tichounce tiše.

A věřím na Anděly? Něco ti přijde. Pocit, emoce, slovo…odpověď.

A odpověď si tam uchovej.

A nechej tu energii, která ti s tím přišla v těle. Prožij si ji. Pocity v těle.

To je Tvá energie, paměť Tvého těla na Tvého Strážného Anděla. Tak. A jaké to bylo?

Čekal dlouho, co? Má trpělivost s Tebou. No jo. To je ta Svatá Trpělivost.

Znáš ho od prvního nádechu, kdys přišla na Zem. Možná jsi zapomněla. Nevadí. Já to chápu, Anděl taky. Buď v klidu.

Jsem tady od toho, abych tě vrátila zpátky kam patříš. Mimo jiné. Do Světla=do Tvého Života. Tady na Zemi. Ne tam až pak, potom. Až bude potom. Tvůj Život je teď.  Ne potom, až budeš mít Věčný Klid, ten pokoj a bude potom všem. Teď.

A tak zeptala ses?


Fakt? Jéééééé. Mám radost.

A jaké to bylo? Co Tvé srdce? Přišly nějaké emoce?

Zasdílíš? Dalším, aby zase našly své Anděly a s nimi se spojili?

Můžeš napsat odpověď.

Anebo nemusíš.

Může to být Tvé osobní setkání. Znovu se spojení s Tvým Světlem. S Tvým Andělem.

Možná hlava hází kontra odpověď. Chce důkaz a zpochybňuje. Že to je blbost. Bylo by to moc JEDNO-DUCHÉ. JEDNÍM DECHEM, JEDNÍM DUCHEM. Pamatuješ o těch programech? Jak jsem psala v tomhle článku?

Tak pro všechny, kteří potřebují ten důkaz a potřebují zase do-volit si věřit. Tady je můj příběh a důkaz o andělech ze života. Aneb, jak jel můj Anděl Strážný se mnou jako můj spolujezdec v autě.

Andělé jsou nám blízcí. Když je nám ouvej, mažem někam do květinovky, koupit toho Anděla. Jak já miluju květinářství. A nejvíc ty naše louky. To jsou květinové Ráje. Po-zemské. Nádherné, neexportované. Voňavé, živé. Ale ta květinářství taky, jasně. Tam jsou Andělé vždycky, že? Jak je nám to spojené, máme to pod nosem a ani nám to nepřijde. Květiny a Andělé.

Andělé jsou nám blízcí. Tak nějak lidsky. Mají křídla. Kdo by je nechtěl, že. Lítat je Boží.  Andělé jsou s námi spojeni víc, než si myslíš. Nejsou to jen sošky a postavy namalové na keramice, nebo keramzitu.  

Je to jeden z mála symbolů, které společensky neodmítáme. Všimla sis?

Tak se asi shodneme, že tam do těch sfér zabrouzdáme všichni. Žádné ezo, žádné spirituální kecy. Z denního života. Pane Bože, to je vůl. Co to zas provedl, co sem to zas po.rala. Jé, to bude. Prosím tě, ať to dobře dopadne. Hlavně ať se nic nestane….známe? Známe.  Pane bože, prosím tě. Jasně, tady už Anděl „startuje“.  Nebo jen tiše, potichounku. Kolikrát si řekneš, že věříš? Ne nijak násilně. Nutit se. Přetvařovat se. Intuice.

Tím se dotýkáš svého Anděla. Vědomá myšlenka tvoří a pak je tam ještě záměr. Touha. Vnitřní touha a víš co to je? Tvoje modlitba. Ano, tohle je modlitba. Modlitba je touha Tvého srdce. Ne naučený oddrmolený text. Aby se to prožilo, aby se to zhmotnilo. Žádné ezo, žádné tam někde něco v jiných sférách a dimenzích. To až jindy. Nemusíš nikam chodit a něco drmolit, abys byla spořádaná institualizovaná věřící. Máš všechno, co potřebuješ. Svůj Zázrak=sebe a své srdce🫀. A svou životní energii. Svůj dech. Nádech, výdech=žiješ🌬.

Na anděly obvykle nikdo moc nekydá, neremcá, není to moc ezo, není to zas tak institualizované. Ano, křesťanství je nám blízké, ale i když nejsi kostelový, kostelní typ, jako já. Tak prostě tě neiritují. V tom je jejich velká síla. Oni prostě jsou.

Všimla sis někdy, kolik jich okolo tebe je? A nejen teď o Vánocích? Někdy se podívej, rozhlídni se. Najdeš jich okolo sebe hodně. Tak jen, že to není tam nahoře, ale tady dole na Zemi, víš. A jestli ne, tak už víš.

Prožívala jsem těžké období. Je to už pár let zpátky. No pár, bude těch pár let asi více, než mých párů bot. Mám jich hodně.  Ale furt jsem to netrumfla. Tehdy do mého života vstoupila skutečná Temnota. Ne polarita, ale skutečná. Pracovala jsem v jedné firmě a bydlela na Vysočině. V jednom malém městě. Ve firmě probíhala restrukturalizace. Měla jsem necelý rok novou nadřízenou. No. snažila se být hrozně cool a free ale moc to nešlo. Někdo prostě není vedoucí typ.

Byl podzim. Dušičkové období.  Padala mlha a bylo hnusně. Do toho náhle prudké slunce. Raději sluneční brýle ve vlasech. Takové ty oslizlé silnice a unavené dny. Měla jsem s touhle area manažerkou hovor. Nebyl to normální telefonát. Obvykle Vám nadřízená neříká do telefonu slova, že: víš co, ty jsi prostě fakt p‘.ča. Veliká. S tebou já nebudu jednak s malovaným vajcem. A spustila kaskádu toxického frustračního hnusu. Který ve své podstatě neměl opodstatnění.

Byla jsem z toho totálně vykolejená. Dobře, můžeme si vjet debatně do vlasů. Ale tohle bylo fakt přes čáru. Tahle hrozně friendly, cool, se tvářící paní, která vykládala trapné historky ze života, aby zaujala se ukázala. Zase ty prasklé beďary, jak jsem psala. Navíc, tehdy jsem ještě plně nebyla vědomá, abych si uvědomovala, že odemykám skrytou Pravdu a tím pádem ti lidi se ukazují ve své podstatě, jací skutečně jsou. Hodně trvalo a hodně to bolelo, než jsem to transformací pochopila.  Že to není moje zrcadlo, ale že to je moje Veeeeelkééé Světlo, které jim ty masky shodí.

Ten den jsem si to štrádovala autem do Kyjova. Byla v plánu společenská akce pro klienty v Rožnově pod Radhoštěm a měla jsem je tam vyzvednout.

Moc jsem si neuvědomovala, jak moc tenhle hovor se mnou otřásl. Slova mají moc, moc tvořit. A když ti někdo vyhrožuje a zpochybňuje, ty si to neuvědomuješ, je to malér. (Nemluvím tady o tom, když jdete někoho konfrontovat s tím, pokud porušil Vaše hranice bezpečí, nebo jdete mluvit za ty, kteří mluvit nemohou, víte, že nebudeš čajíček pro batolata. To vracíš nazpět to, co ti bylo posláno, co není tvoje.  A ne, není tvým úkolem na sobě nechávat něčí hnus, abys byla jako ta Láska. To je sebesabotáž a tím si leda ubližuješ.  Protože na sebe bereš to, co ti nepatří).

Vykolejená, jo. To jsem byla. Nejen ten okamžik hovoru, ale později to přišlo. Natankovala jsem, sedla zpátky do auta. Vytočila na hands free kolegyni a povídaly jsme. Byla taky zpruzená, protože ve firmě byla dusná atmosféra. Fluktulace byla v průměru co 5měsíců. My dvě jsme tam byly více než dva roky.

Byl domluvený čas, kdy klienty naberu do auta, takže jsem neotálela. Jestli jste někdy jeli do Kyjova směrem od Brna, tak poslední vesnice před ním je výš položená. Pamatuju si to, jako dneska.  Projížděla jsem vesnicí, byla mlha a na silnici spousta bláta od traktorů, které po pravé straně zoraly pole. Zatáčka za vesnicí je celkem prudčí. Najednou jsem měla divný pocit, takový, kdy se ocitnete trochu mimo. Neumím to moc popsat. Mluvíš, řídíš a z ničeho nic se auto stane neovladatelným a plave po silnici. Dostala jsem smyk a řítila se po silnici z kopce dolů. Mačkám brzdu a nejdete to. Vyjedu z mlhy zjistím v té šílené rychlosti, že jsem v protisměru. Do protivky se řítí dodávka a za ní auta. Instinktivně jsem strhla volant doprava. Levé zrcátko lízlo strom.

Drž ruce na volantu a nic se ti nestane. Jen seď a drž ruce na volantu. Seděl vedle mě. Můj Anděl. Promluvil. Nic se ti nestane. Byly to pikosekundy. Auto se řítilo a začalo se točit. Všude kouř, smrad spáleniny. Praskání skla. Seděla jsem, křečovitě svírala volant. Hlavně ať neuhořím, nemám pořezanou tvář, můžu chodit….ty modlitby, že? Šlo to všechno strašně(jo, strašidelně) rychle. Jak jnak. To auto předtím jelo, že 🙂 Kolegyně na drátě ztichla.

Nevím, kolikrát jsem se po tom poli otočila. Auto dosedlo. otočila jsem se vedle sebe a podívala se na něj. Anděl tam seděl a pak zmizel. Měl celkem perný den, řekla bych🌈🙌🏻🙏🏻.

Z telefonu se ozvalo Maruš žiješ? Jo. Žiju. V tom se spojení přerušilo. Bezpečnostní pás se dal odepnout, všude smrad, prášek z prasklého airbagu a já vyděšená k smrti. Otevřela jsem dveře, vystoupila na pole. Brýle neporušené na hlavě. A slunce vysvitlo. Otočila jsem se směrem k silnici, kde byly kolony aut, lidi venku a nechápavě zírali, že z toho vraku na odpis někdo vystoupil po svých, živý a zdravý. A ještě k tomu v kozačkách na podpatku. ……můj Anděli díky🕊💖😘