Transformace v každodenním životě
In-FORMA-toriumZměny zpočátku transformačních procesů jsou takové „nehmatatelné“. Nicméně jednoho dne vstanete a víte, že něco je jinak. Nevíte co. Slovy nebudete schopni vyjádřit, co přesně to je. Co se to s Vámi děje. Bude scházet škatulka, do které to vše zařadit.
Rána pro vás mohou být ve znamení únavy a pocitu nevyspání. Rozpohybujete se, s vynaložením značného úsilí se dostanete do každodenní rutiny. Okolo poledne vnímáte přísun energie a nabudete dojmu, že vše je při starém. Vaše výkonnost je zase v normálu. Máte pocit, že zvládnete moře povinností a úkolů. Že vše doženete.
Nicméně po pár hodinách budete s největší pravděpodobností tiše závidět všem jižním národům, které mají odpolední siestu za každodenní samozřejmost. Únava Vás bude doprovázet na každém kroku. Jen obtížně se Vám podaří najít účinný prostředek, který Vám pomůže dobít baterky opět do plna.
Nejvíce nápomocno je přijetí. Tedy
Prostě to přijmout. Nehledat logické vysvětlení
Odpočívat kdy je to možné. Nepřemýšlet nad tím, proč to tak je. Co se to děje, či odehrává. Hlava převelice ráda nabídne ty nejhorší možné scénáře, aby Vás zastrašila, vyděsila. V tuto dobu sílí potřeba někam „zalézt“ do samoty, do ústranní, bez lidí. Úplně se stáhnout ze scény všedních dní.
Být pouze sami se sebou.
Potřeba vzdálit se, je velmi intenzivní. Pocity zahlcenosti jsou až hmatatelné a nutí Vás všeho nechat a jen tak být. V krajních mezích můžete mít pocity rezignace úplně na vše. A to i na Váš „vlastní“ život.
Chvilkama Vám vnímání reality může přijít až snové. Mívala jsem pocity, že snad ne-jsem součástí každodenního dění. Že nemám sílu a nemůžu se zapojit opětovně do toho
„starého systémového pořádku“
„do těch starých zajetých kolejí“
že mi „mizí život někam a nemůžu to zastavit“.
Že „nemám svůj život pod kontrolou“.
Tyto strachy a domněnky, že je něco nesprávně s vaším životem zcela odhoďte za hlavu.
Ve vašem životě pro ně nenímísto.
Dění a události, které Vám vstupují do každodenního života jsou zcela v souladu s vašimi
transformačními procesy.
V hloubi svého srdce víte, že vše je v pořádku.
Že JSTE v BEZPEČÍ.
Pocity opuštěnosti, které můžete prožívat, či ztracenosti, které můžete vnímat, jsou pouze projevem Ega, snažícího se o neustálé utvrzování a dokazování tak, své existence. Život okolo vás a svět tam venku si stále bude žít svým vlastním životem. Nikam Vám neuteče, nezmizí.
Bylo to pro mne divné. Lidé okolo mne mi příliš nerozuměli. Připadala jsem si opuštěná, nepřijímaná a nepochopená. Zpočátku jsem se snažila lidem ve svém okolí vysvětlovat, co se semnou děje. Nicméně je to nejenom vyčerpávající, ale i doslova frustrující zkušenost.
Vezměte na Vědomí:
pokud se setkáváte s lidmi v době transformačních
procesů, kteří nejsou na stejné vlně jako Vy. Je velmi
pravděpodobné, že každý z Vás zažívá v danou chvíli
úplně jinou realitu.
Pochopení se navzájem, stojí obě strany velmi mnoho energie a úsilí. Často dospějete k závěru, že si prostě a jednoduše nemáte společně co říci. Každý z Vás je v danou chvíli úplně někde jinde.
Transformace ze Třetí do Páté dimenze je nepřenosná zkušenost.
Jen osoba otevřená jinému vnímání je schopna Vám zkusit porozumět. I když tak nějak jinak, svým způsobem si to přeložit do jazyka života ve 3D.
Zcela přirozeně začnete vnímat změny ve Vašem životě.
Hmatatelně tělem i duší si uvědomovat, že se
Vám ve Vás něco otevřelo.
Pojmenovat „změny“ může být pro Vás obtížné. Můžete si uvědomovat některé, či všechny „nejsilnější aspekty“, doprovázející transformační procesy ze Třetí do Páté dimenze:
- Zmizel Vám čas a vnímání času jako takového
- Denní doba vám skáče po celých časových úsecích
- Nemůžete se vídat s některými lidmi. Jejich přítomnost ve vašem životě je neakceptovatelná-bez „racionálního důvodu“
- Otevírají se karmické události, které nabírají nečekané obrátky a spád,mnohdy jedna za druhou, či se vzájemně prolínají. Máte pocit, že to nebere konce. Nemáte ani kousek „časoprostoru“, abyste nabrali druhý dech
- Už nechcete být součástí rodiny, do které jste se narodili, protože pro Vás je to už jen nějaké seskupení lidí, do kterého víte, že nepatříte
- Odchodem někoho z Vašich rodinných příbuzných, role ve Vaší stávající rodině skončila
- Vás náhle a zcela nečekaně opustil někdo blízký, koho jste milovali. Díky této události se započala Vaše transformace
- Vám přestalo chutnat, co jste doposud měli rádi a máte diametrálně odlišný jídelníček, který Vás samotné překvapil, případně máte potřebu jíst jednu potravinu stále dokola
- V noci se budíte okolo třetí a páté hodiny ranní
- Nemůžete usnout. Usínání je doslova vyčerpávající. Oddalujete noční spánek ze strachu z usínání, či samotného spaní
- Zažíváte doslova zvláštní živé sny
- Pod nohama se Vám houpe svět, vlní se Vám před očima stěny budov
- Jste pořád unavení
- Ženy mají rozhozený menstruační cyklus, který se často opakuje dvakrát do měsíce
- Obtížně se Vám řídí auto
- Hůře vidíte
- Technika si dělá, co chce a máte potíž s ní pracovat
- Míváte časté bolesti hlavy, které neutlumí léky
- Uvnitř sebe vnímáte a cítíte, že Vás něco někam táhne, volá. I když zatím netušíte, nevíte a neumíte si představit, proč, co, či kdo. A kam Vás to zavede
- Víte, že „jdete“ a vnitřní hlas následujete. Ať už vědomě, či nevědomě
- Že setrváte – li ještě den ve stávajícím zaměstnání, tak víte, že zcela jistě dříve, či později doslova zhynete
A to bez Vašeho rozumového rozhodnutí.
Transformace ze Třetí do Páté dimenze je zcela individuální. Byť v konečném výsledku jsme součástí kolektivního seskupení jedinců, kteří se rozhodli pro vzestup. Procházíme jí, jak nejlépe umíme. Jak nám naše možnosti dovolí, v daný moment dokážeme.
Někomu vstupují výše zmiňované události naráz, dostává tedy pořádně naloženo. Jinému události do života vstupují postupně. Transformace je tak jedno ne-konečné intenzivní období.
Vezměte na Vědomí:
Transformaci ze Třetí do Páté dimenze není možno řídit rozumovým rozhodnutím
Je dobré mít v časoprostoru, kdy jsme ve víru událostí na vědomí, že vše je předem dáno. My neřídíme „Transformaci“. Ona z Vyššího přeměňuje, tedy transformuje nás.
Je to Vyšší záměr. Se spolu-podílem, spolu-účastí na vzestupu jste souhlasili před svou inkarnací.
Transformaci ze Třetí do Páté dimenze jste řekli své ANO, ze své Svobodné vůle.
Přesto, že uvnitř sami sebe tuto IN-FORMACI máte. Můžete občas propadat pocitům zoufalství, či beznaděje. Co se Vám to v tom Vašem životě děje, že to nebere konce.
Vezměte na Vědomí:
Přestaňte jakkoli, s kýmkoliv poměřovat, srovnávat události, dění svého každodenního života s jinými lidmi.
Zcela zbytečně v případě snahy o příměr, či „návrat ve své mysli“ do svého „starého“ života, si působíte bolest z ne-přijetí a ne-sebe-přijetí.
Transformační vlny přicházejí a odcházejí. Dříve či později se naučíte v těchto obdobích fungovat. S celým procesem se sžijete. Akceptujete jej.
Začnete krok po kroku brát na Vědomí sami sebe.
Je to jeden velký návrat, cesta k opětovnému ZVĚDOMĚNÍ se a SEBE-PŘIJETÍ.
Když jsem před třemi lety prožívala transformační procesy ze Třetí do Páté dimenze, byla jsem ráda, že jsem ráda. A to doslova. Únavu bych mohla tou dobou prodávat na kila, ne-li na tuny. Vše okolo mne tak nějak samo plynulo. Viděla a vnímala jsem nejrůznější vířící energetické proudy, které kolem mne probíhaly. Stěny se mi vlnily před očima. Měla jsem pocit, že jsem splynula se vším a jsem všeho součástí.
Výkonnost, na kterou jsem byla zvyklá, která pro mne byla stoprocentní jistotou, se poděla ta tam. „Má železná vůle vzala někam roha“, pomyslela jsem si mnohokráte. Neměla jsem na nic sílu.
Jen tak prostě BÝT.
Akceptovatelné tou dobou pro mé vyčerpané tělo bylo sezení na louce pod stromem a dívání se na nebe. Případně pozorování stromů. A nejlépe doslova a do písmene zírání „doblba“. V tom jsem byla přebornice a k dosažení mistrovství mnoho nechybělo. Šlo mi to vážně skvěle.
Upustila jsem postupně od všeho, co bych měla, či musím. Hlavně. Přestala jsem se prát sama se sebou, svou hlavou. Nikam to totiž nevedlo. Ubližovala jsem tím jen, jak jinak sobě samé.
Logiku a rozum jsem poslala na Věčnost.
Začala jsem naslouchat svému srdci, svému vnitřnímu vedení.
Do-volila jsem si celý proces přijímat. Důvěřovat, že to je tak, jak má být. I když to vše někdy nedávalo hlavu, ani patu. S narůstající důvěrou jsem se tak po-chopitelně transformaci ze Třetí do Páté dimenze zcela otevřela. A tak začalo mé, jak říkám transformačně kuklící se období.
Potřeba být sama se sebou byla velmi intenzivní. Stáhnout se někam do ústranní, do klidu. Bez přítomnosti jiných lidí. Se svými prožitky, které mi transformace nově do života přinesla. Nápomocno mi bylo i samo okolí. Pro někoho jsem přestala zcela existovat. Mnoho lidí, „kamarádů“ se ke mne otočilo zády. I díky zpracovávání si karmických událostí, pak z mého života odcházeli přirozeně sami od sebe. Bylo to náročné. A ne jednou jsem si sáhla hodně hluboko do svých sil. Zpětně jsem za to převelice ráda. Odešlo něco, někdo, co již nebylo součástí mého života. Umožnilo mi to, a dalo to tak, průchod pro další „kroky vpřed“ a „posun dál“.
Vnímání každodenní rutiny se začalo diametrálně odlišovat od mého stávajícího okolí. Měla jsem pocit, že mi můj život někam mizí. Protéká mezi prsty. Jako, kdybych se neměla o co opřít se zmizením rutiny všedních dní. Vnímala jsem, že není v mé moci to zastavit, či změnit. Nebylo možno z toho všeho vystoupit. Jen jít dál.
Jednoho dne jsem zjistila, že jsem ztratila pojem o čase. Úplně mi zmizel. Zcela se mi zhroutil kalendářní systém. Nevěděla jsem, co je za den. Natož pak nějaká hodina. Nebyla jsem schopna se v čase ukotvit. To, že je úterý, nebo pátek či svátek, mi nic neříkalo. Prostě je den a svítí sluníčko.
Takové bylo mé denní vnímání. Ke všemu mi skákaly doslova celé časové úseky během dne. Bylo deset hodin dopoledne. Podívala jsem se znova. Místo nuly za jedničkou čtyřka. Nevěřícně jsem si prohlížela display a jen kroutila hlavou. No jo, na to musím jinak. Pomyslela jsem si. Mylná domněnka, že jsem se dostala někam MIMO NÁŠ ZAŽITÝ KAŽODENNÍ NORMAL mi nahnala, jak jinak strach.
Sveřepě jsem si začala plánovat aktivity do budoucna. Výhledově. Opětovně jsem se snažila vrátit do systému založeného na výkon, tak jak to mají všichni ostatní, přeci. Čím více jsme zaměstnaní a máme denních úkolů a úkonů, tím více se utvrzujeme v domněnce naší potřebnosti. Smysluplnosti našeho bytí. Fakt, že nás to vše odvádí od nás sebe samých, nám hlava zcela záměrně neprozradí. Proč by to taky dělala. Byla by sama proti sobě přeci. Nicméně.
Tohle už bylo pro mne něco tak nehmatatelného, neuchopitelného a vzdáleného, že jsem tento způsob a přístup zcela vyřadila ze svých dní. Vyřadilo to samo sebe. Jak se říká, když bylo včera a mělo být zítra, bylo to velmi vyčerpávající.
Vše mne to vedlo do vnímání TEĎ A TADY. TADY A TEĎ.
Procházky venku byly ve znamení jednoho velkého dobrodružství. Během chůze se mi doslova houpala pod nohama zem. Někdy se propadaly dlažební kostky do chodníku. Jindy se vše vzedmulo, jako velká energetická vlna.
A to nemluvě o mém těle. Když chtělo, tak se zaseklo. Nemohla jsem ovládat svou vlastní tělesnou schránku. Vnímáte sami sebe ve svém těle, přesto, nemůžete hnout ani malíčkem. Když zrovna jíte, je to někdy vážně sranda. Plánovat si první rande v toto období, je výzva pro velké odvážlivce. Na tohle Vaše silná vůle nestačí. Můžete jen čekat, až to zase přejde.
Takových překalibrovávacích vln si také s v období transformace ze Třetí do Páté dimenze s největší pravděpodobností pár prožijete. Napoprvé Vás to překvapí, trochu vykolejí. Při pátém opakování už to bude takřka „rutina“. V klidu tím projděte. Bez obav. Jak to přišlo, tak to zase odejde. Tyto pocity bývají zejména v první části transformačních procesů. Kdy se „přenastavujeme“, „navibrováváme“, „překalibrováváme“ a „pendlujeme“ mezi 3D realitou a 4D.
Může Vás také zaskočit, že jednoho dne se nebudete poznávat. Vstanete ráno. Vše bude stejné, jen při pohledu do zrcadla, nebudete mít nejmenší ponětí, na koho se to díváte. Jako ta osoba tady bydlí taky, jo? Kladla jsem otázku sobě samé, když jsem se prohlížela v zrcadle. Tak asi jo, když tady stojí ve stejném pyžamu, ve kterém jsi šla spát, že. A vstala z tvojí vlastní postele. Zněla odpověď z mého nitra. Aha. Hmmm. Že ji jako nepoznávám. Teda asi sebe sama tím pádem, proběhlo mou myslí.
Tak vypadám a tohle jsem já? Ano. Tohle je „tvé tělo“. Tvá schránka, ve které bydlíš. Odpovědělo Nitro opětovně. Naše tělo. Tak se je-VÍME, FORMU-jeme ve 3D realitě. Je to náš, řekněme dopravní prostředek, kterým se tady pohybujeme a uskutečňujeme díky němu svůj život v hrubohmotném projevu reality. Aha. To je ne-skutečný nápad takový tělesný realizátor, řekla jsem si s ne-uvěřitelným děkuji a úsměvem od ucha k uchu :0)
Můžete na své tělo chtít sahat, dotýkat se ho. Utvrzovat se, jestli je z masa a kostí.
Jste to stále Vy.
Tato situace nastává zejména po silné transformační vlně a přenastavení na 4D. V průběhu spánku, kdy jste byli mimo svou tělesnou schránku. Po ranním probuzení, a tedy vašem návratu do reality, je tělo překalibrováno na vyšší vibrace, frekvence. Spolu s tím, také došlo k vymazání, odstranění mnoha starého a nefunkčního. Za nějaké období můžete náhle zjistit, že si nevybavujete obsahy knih, které jste četli, či události, které Vás zatěžovali.
Jistě, že je tam máte ve své paměti uloženy. Jen trochu jinak. Je tedy pro Vás nastavení a tělo staro-nové. Proto si na své nové tělo nepamatuje. Nyní se sním budete opět sžívat a ztotožňovat. To trvá maximálně pár dní. Za měsíc, si na tuto situaci možná ani nebudete pamatovat.
Období kuklení, jsem začala intenzivně pracovat nejen na sobě samé. Vnímala jsem, že se všeho chci doslova zbavit. Nechtěla jsem, a ani nemohla dál pokračovat s tím vším nepotřebným, starým a nefunkčním co jsem si v podobě zrezivělých starých železných košil na sobě táhla. Do-volila jsem si vším projít a zbavit se tak všeho, co mi „bránilo“ k návratu do nejen vědomého života.
Transformační období ze Třetí do Páté dimenze bylo jedno převelké, nicméně náročné dobrodružství. Mohla bych psát ještě dalších x desítek stran, jako je tomu v mém Transformačním klíči, co vše se mi během ní odehrávalo a dělo. Největším strašákem zpočátku byla otázka kam mne to nasměruje. Neviděla jsem ten cíl před sebou, kam mne to vše mělo zavézt. Když pochopíte, že i tohle je součástí zrezivělosti ve Vašem způsobu vnímání světa a dovolíte si prostě jít, a naslouchat tomu nejspolehlivějšímu a nejcitlivějšímu kompasu na světě, tedy vašemu srdci. Zjistíte, že dojdete přesně tam, kde máte a chcete být. Vaše srdce, tedy místo, kde sídlíte Vy sami, Vás krok za krokem dovede k tomu tolik touženému a smysluplnému.
K sobě samému.
A pak, prostě, a jednoduše, natáhnete křídla a opatrně poprvé poletíte.
Psáno Světelnou řečí, Světlem. S láskou Marie Al Mayeiara äēt An Maat Raa
